Magnólie, Šácholan

Velké růžovobílé květy Magnolie
Magnólie, Šácholan, foto med

Magnólie s českým jménem šácholan, je solitér s nápadnými, velkými, nesmírně dekorativní květy, které rozkvétají ještě před rašením listů koncem dubna až začátkem května. Vzduch se otepluje, vlhká půda voní probouzejícím se životem, paprsky slunce navozují optimismus a začínají kvést jedny z nejkrásnějších dřevin, magnólie. Že je jaro tady, o tom nemůže být pochyb.

Magnólie, foto med

Magnólie, Šácholan (Magnolia) patří mezi vývojově nejstarší rostliny, což dokazují četné fosilní nálezy již z počátečního období třetihor. Tvar má kulovitý, listy střídavé, obvejčité, eliptické, okraj listu celokrajný, plody měchýřky. Listy mají různě zelené odstíny. Většina magnólií kvete brzy z jara, ale některé stálezelené druhy z teplejších oblastí rozkvétají až v druhé polovině léta. Domovinou magnólií je střední a východní Asie a severní Amerika, kde rostou ve volné přírodě. Český název Šácholan se příliš neujal, obecně je daleko známější název Magnólie.

Odrůdy a kultivary

Magnolie Fraserii, foto med

Existuje více než sedmdesát druhů magnólií, ale v našich krajích se pěstují jen některé, a to pouze opadavé druhy a jejich kříženci. Nejvíce se vyskytuje Magnólie Soulangeanova (Magnolia x soulangeana) s velkými růžovobílými květy a Magnólie hvezdicovitá (M. stellata) . Pěstovat v našem klimatu můžeme i Magnolia acuminata, M. denudata, M. fraseri, M. hypoleuca, M. kobus, M. liliiflora. M. macrophyla, M. x proctoriana, M. salicifolia, M. stellata, M. x slavinii, M. x thompsoniana, M. tripetala, M. x veitchii, M. x wiesneri. Většina u nás rostoucích magnólií má květy růžové, bělavě růžové, purpurové a bíle. Málo obvyklé jsou květy žluté (např. M. fraserii, která kvete až při plném olistění a M. cordata kvete shodně s rašením).

Stanoviště

Magnólie hvězdicovitá , foto med

Magnólie upřednostňuje slunce, polostín jen velmi mírný a při větším zastínění nekvete vůbec. Také se jí nebude dařit v chladných a syrových polohách. Optimální místo pro výsadbu by mělo být dále chráněné od severních větrů i od přímého slunečního úpalu v zimních měsících a v předjaří. Hlavně mladé rostlinky mohou být citlivé na popálení mladých listů silným jarním sluncem. Také bychom je neměly vysazovat u zpevněných betonových či asfaltových chodníků, v bezprostřední blízkosti parkoviště nebo velkých zděných ploch, neboť letní agresivní sálavé teplo vycházející z těchto povrchů může magnóliím velmi uškodit. Pro magnólie je také důležitý prostor, většina druhů a kultivarů roste poměrně do široka, a to až pět metrů. A na to bychom měli myslet i při výsadbě. Už proto, že řez jim všeobecně nesvědčí pro jejich malou regenerační schopnost a mohl by je trvale poškodit. Na malou zahrádku raději použijeme druh Magnólie hvězdicovitá (Magnolia stellata) s půvabnými bílými hvězdicovitými květy, který je menší a drobnější.

Pěstování

Plod magnólie, foto med

Magnólie se prodávají jako malé či velké keře i jako stromy. Potřebují ale vlhký vzduch a vlhkou, propustnou, nepříliš těžkou, hlubokou a humózní půdu, nejlépe s přídavkem rašeliny a kompostu. Měla by mít neutrální, nebo ještě lépe mírně kyselou reakci. Při vyšším obsahu vápníku může trpět chlorózou (žloutnutí listů). Kořeny má magnólie dužnaté a v dlouhodobě zamokřeném prostředí snadno zahnívají. Chorobami a škůdci prakticky netrpí. Mladé rostliny v prvních letech po výsadbě chráníme proti namrzání. Na zimu kolem nich nasteleme spadané listí, které pak zjara částečně zapravíme do půdy. S přibývajícím věkem jejich citlivost ke klimatickým výkyvům i nízkým teplotám klesá. Magnóliím obvykle postačí typické mikroklimatické prostředí každé běžné zahrady. Hnojíme uleželými organickými hnojivy, například zetlelou mrvou. Protože kořeny jsou mělké, nikdy magnólie razantně nekypříme. Přesazování šácholan moc ráda nemá, ale pokud je to nezbytné, přesazujeme ji v předjaří, kdy ještě nekvetou, ani nemají listy. Postupujeme opatrně, aby zemní bal kolem kořenů zůstal co nejkompaktnější.

Použití a přínos

Kvetoucí šácholan, foto med

Všechny druhy Magnólie vyniknou nejlépe jako výrazné solitéry v trávníku nebo na pozadí temných jehličnanů, například tisů. Na opravdu velkých plochách sázíme tyto okrasné dřeviny do rozvolněných skupin. Nejvíce si jejich krásu vychutnáme, když je vysadíme před okny do předzahrádky nebo poblíž vstupu do domu. Není příliš vhodné sázet šácholany do blízkosti jezírek a skalek, a to kvůli opadávání velkých lupenů.