Hyacinthus je latinská podoba řeckého jména Huakinthos – tak se jmenoval mladík, jehož podle podle bájí obdivoval bůh Apollón. Když byl mladík při hodu diskem smrtelně zraněn, z jeho z ran kanoucí krve vyrašily květy, které po něm Apollón pojmenoval. Hyacint je symbolem klidu a síly, kterou na jaře tolik potřebujeme. A zahradní hyacinty rozzáří zahradu.
V Evropě se hyacinty začaly pěstovat na konci 16. století. V současnosti existuje velké množství odrůd hyacintů (udává se až 2000 různých hybridů), které se liší zejména barvou květů a tvarem květenství.
Hyacinty vyšlechtěné pro zahrady
Hyacint východní (Hyacinthus orientalis) je výchozí druh, z něhož byly vyšlechtěny zahradní hyacinty, které se u nás pěstují. H. orientalis byl přivezen v roce 1562 z Turecka a kvetl jen modře. Šlechtěním se z něj vypěstovala nejprve bílá odrůda, později odrůdy růžové, červené, žluté, lososové a oranžové, fialové. Zahradní hyacinty mají mnohem větší rozměry než plané druhy a Všechny druhy hyacintů mají nádherné a silně vonící květy, kterými se můžeme těšit tři až čtyři týdny. Rostliny jsou vysoké 20 – 30 cm, mají hladké, lesklé listy. Cibule jsou velké, kulovité s bílými nebo fialovými šupinami. Hyacinty vytvářejí květný stvol s válcovitým, 15 – 20 cm dlouhým, hustým hroznem zvonkovitých až nálevkovitých květů různých barev. Kvetou od dubna do května a vyznačují se výraznou, intenzívní a sladkou vůní. Některé odrůdy vytvářejí z jedné cibule i více než jeden kvetoucí stvol (Římské hyacinty a hyacinty skupiny Multiflora).
Stanoviště
Hyacintům se bude nejlépe dařit na slunném stanovišti (případně jen slabě přistíněném), které je důležité i pro správný vývoj cibulí v době vegetačního klidu.
Pěstování hyacintů
Vyžadují lehkou a propustnou půdu, která je dostatečně výživná, slabě zásaditá až neutrální a mírně vlhká. Cibule sázíme na podzim do hloubky 2,5x větší, než je výška cibule, ve vzdálenostech 12 – 15 cm od sebe. Barvu budoucího květu můžeme poznat podle barvy cibulky hyacintu, z bílé cibulky vyroste bílý květ, z načervenalé květ červený. Kořenový bal udržujeme mírně vlhký, přihnojování není nutné. Rostlina vykvétá při teplotě 16 − 20 °C a kvete asi tři týdny, při vyšších teplotách se však doba kvetení krátí. Po odkvětu necháme cibule zatáhnout a nabrat dostatek slunce. V létě je pak vybereme ze země, očistíme a uskladníme na suchém místě až do výsadby koncem září nebo v říjnu. Pozor! Cibule hyacintu je mírně jedovatá.
Rychlení hyacintů
Hyacint patří mezi cibuloviny, které můžeme jako rychlit pro využití v interiéru. Takto hyacint použijeme jednou a po odkvětu ho na podzim vysadíme do zahrádky, kde vydrží bez přesazování růst a kvést až několik let. K rychlení hyacintů jsou na trhu cibule speciálně upravené. Přirozeně jsou dražší než cibule neupravené, a rostlinu z nich vypěstujeme snadno. Nejprve však cibuli uložíme v papírovém sáčku na měsíc do spodní přihrádky v lednici. Poté ji zasadíme buď do květináčů se zeminou nebo do speciálně tvarovaných váz s vodou, v nichž je cibule posazena těsně nad hladinou vody. Cibulky sázíme blízko k sobě, zeminu sypeme shora. Jakmile se objeví výhonky dlouhé asi 3 cm, umístíme květináče do dobře osvětlené místnosti. Po odkvětu zvadlé květy ořežeme a pokračujeme v zalévání, dokud listy nezvadnou. Pak cibulky vyjmeme, osušíme a uskladníme.
Množení
Zahradní hyacinty na rozdíl od ostatních cibulovin nevytvářejí dceřiné cibule, rozmnožují se rozmnožovacími cibulkami (brutem). Cibulky Hyacintů se však tvoří pomalu, někdy dokonce vůbec. Proto jejich tvorbu podpoříme diagonálním naříznutím cibulové báze. Jde o starý zahradní trik, díky kterému získáme z jedné cibule hned několik rostlin a tím i větší množství květů. Běžné rozmnožování v zahrádkách většinou nebývá úspěšné.
Použití a přínos
Hyacinty jsou velmi vhodnou rostlinou i pro nádobové pěstování na balkonech a terasách. Drobné druhy se dobře vyjímají ve skalkách. Hyacinty jsou vhodné i k tvorbě kvetoucí loučky spolu s tulipány a modřenci. Přínosem je jak jejich krása, tak obzvláště jejich vůně.