Kamčatská borůvka, jejíž sazenice se v současnosti objevily i v našich zemích, není žádná borůvka. Podlouhlé fialovomodré plody sice chutí i tvarem mohou toto oblíbené ovoce připomínat, ale druhově spolu tyto dvě rostliny nemají nic společného. Velká obliba kamčatských borůvek roste nejen pro jejich medově borůvkovou chuť, ale hlavně proto, že je můžeme sklízet už v květnu.
Zimolez kamčatský (Lonicera kamschatica) patří do čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae), které se vyskytují v asi šedesáti druzích. Domovinou je na Kamčatce a ve východní Sibiři, kde roste divoce v rozsáhlých houštinách. Zimolez kamčatský je nízký opadavý keř, dorůstá do výšky 1,5 až 2 metrů. Má podlouhlé, zašpičatělé, světle zelené listy, dlouhé do 10 cm. Kvete často již na konci zimy, brzy plodí a je zcela mrazuvzdorný.
Druhy a kultivary
Chutných plodů s obecným názvem „kamčatky“ bylo dosaženo až díky pečlivému šlechtění. K raným odrůdám patří například Sibirjaka, která dorůstá 1,5 m a z jednoho keře sklidíme okolo 3 kg sladkých plodů hruškovitého tvaru. Antoška je o něco nižší, sklidíme v průměru 2,6 kg sladkokyselých plodů z keře. Karamel dorůstá 1,5 m, úrodnost z jednoho keře je mezi 2,5 až 3 kg. Tento kultivar je velmi odolný vůči suchu. Ke středně raný odrůdám patří Bakčarskij Velikán dorůstající do výšky téměř dvou metrů. Má velké, šťavnaté, sladkokyselé plody až 4 cm dlouhé a 1,5 cm široké. Výnos se pohybuje mezi 2,5 až 4,5 kg z keře. Silginka dorůstá 1,6 m, má sladké, šťavnaté plody v množství asi 2,2 kg na keř, které lze snadno sbírat setřásáním na plachty.
Stanoviště
„Kamčatkám“ se dobře daří v polostínu. Pozor! Na rozdíl od borůvek tento zimolez nevyžaduje kyselou půdu a rašelinu nepotřebuje. Na půdu je naprosto nenáročný, s výjimkou suchých stanovišť.
Pěstování
Keře Zimolezu kamčatského vysazujeme v pozdním podzimu (kontejnerované kdykoliv) asi 1,5 metru od sebe do běžné zahradní zeminy. Pro větší výnos raději vysadíme více keřů. Velmi dobře je můžeme pěstovat i v nádobách na terase nebo balkoně. V prvním roce po výsadbě a také v letních suchopárech vydatně zavlažujeme. Na jaře přihnojíme Cereritem, rostliny je vhodné mulčovat. Řez nepotřebují, jen každý pátý rok odstraníme staré větve, abychom keř zmladili. Kamčatská borůvka je samosprašná i když opylovače také potřebuje, chorobami ani škůdci netrpí, mráz vydrží až do -45 °C. Má krátké vegetační období a již v půlce léta shazuje listy. Kvete od února do dubna, poté plodí podle odrůdy 2 – 4 cm dlouhé plody, jichž je nejvíce na jednoletém dřevě. Dozrávající plody je vhodné chránit sítěmi před ptáky, kteří mohou v krátké době zlikvidovat celou úrodu.
Množení
Rostliny se množíme řízkováním z polovyzrálých asi 10cm výhonů, anebo hřížením. Množení semeny je možné po dvouměsíční stratifikaci. Problémem je, že ze semen vypěstované rostliny si nepodrží vlastnosti odrůd matečních rostlin. Většinou se dočkáme jen hořkých, nedobrých plodů.
Použití a přínos
Zimolez kamčatský je vhodný jako okrasný i ovocný keř do menších zahrad, ale pěstovat ho můžeme i v nádobách na terase nebo balkoně. Plody jsou bohaté na vitaminy B a C, z minerálních látek je významný hořčík, draslík, fosfor a vápník. Mají i léčivé schopnosti, kterých se využívá k léčbě sklerózy, při problémech s ledvinami nebo močovým měchýřem jako močopudných a antibakteriálních prostředků. Kamčatské borůvky jsou ale hlavně chutným ovocem vhodným pro přímý konzum i k zavařování a mražení.