Koření hřebíček se získává z tropických stromů s názvem Hřebíčkovec vonný neboli kořenný. Sbírají se nerozvinuté květy, které se suší. Vůni má silně aromatickou, chuť ostrou s příměsí kafru a nahořkle ovocnou. Hřebíček užíváme v kuchyni a při domácí léčbě, neboť toto koření má vynikající anestetické, antibakteriální, analgetické a antiseptický účinky a pomůže nám s léčbou řady nemocí.
Hřebíčkovec vonný (Syzygium aromaticum) je vysoký tropický stálezelený strom s vonnými listy. Pěstuje se hlavně na tropických a subtropických plantážích Afriky, Nového Zélandu, Moluckých ostrovů a Jižní Asie. Z šedavého kmene vyrůstá hustá symetrická koruna s jednoduchými vstřícnými listy, atraktivní květy s množstvím tyčinek mají karmínovou barvu a objevují se v září (jiné druhy mohou mít jiné barvy). Plodem jsou bobule – hřebíčky, které jsou u řady hřebíčkovců jedlé a chutné.
Hřebíček a jak poznat ten kvalitní
Koření hřebíček je sušený nerozvinutý kalich s poupětem hřebíčkovce vonného, který se na plantážích sklízí v době, kdy se jejich zelená barva začne měnit v nachovou. Čím větší poupata, tím horší kvalita a rozkvetlý hřebíček zcela ztrácí na hodnotě. Poupata s kalichem se otrhávají z žebříku nebo se srážejí tenkými bambusovými holemi. Rozprostřou se na rohože nebo na síta a nejprve se nakuřují nebo spaří vroucí vodou, zbaví se stopek a posléze se dosuší na slunci. Roční sklizeň z jednoho stromu činí v průměru tři kila suchých květů. Kvalitní hřebíček má světle hnědé hlavičky a tmavě hnědé tělo, ve vodě plave ve svislé poloze. Starý vyčichlý hřebíček plave na hladině vodorovně.
Druhy a odrůdy
Rod Hřebíčkovce zahrnuje více než tisíc druhů a tím je nejbohatší stromovitý rod v Asii. Řada druhů má jedlé nebo jinak užitečné květy, listy či plody, které se využívají nejen jako koření a ovoce, ale i v tradiční léčbě. Hřebíčkovce se též pěstují jako okrasné dřeviny, u nás ale jen v přenosných nádobách. Vonné koření – poupata i listy – poskytuje:
- Hřebíčkovec vonný S. aromaticum a S. polyanthum.
- H. šabrejový S. cumin,
- H. malajský S. malaccense,
- S. aqueum, S. jambos, S. guineense, S. diospyrifolium a S. samarangense se pěstuje pro chutné ovoce, které se jí čerstvé, je součástí salátů nebo se kanduje či kompotuje.
- H. šabrejový S. cumin se pěstuje také pro listy, které se sklízejí mladé a vyrábí se z nich například víno.
- H. myrtolistý S. paniculatum je vhodný jako dekorační stromek do přenosných nádob na terasu.
Stanoviště a pěstování
Tropická rostlina Hřebíčkovec vyžaduje slunné teplé místo s ochranou proti větru a vlhkou propustnou a humózní půdou. V oblastech sušších, než jsou tropy, se pěstuje v polostínu a ve velice propustné půdě, anebo ve velkých sklenících. Sázíme buď odnože z kvalitních dřevin, nebo semena. Mladé rostliny pravidelně zavlažujeme a chráníme před poledním žárem. První květy se objeví šestým rokem po výsadbě.
Využití a přínos
Hřebíček hojně využijeme v kuchyni vcelku nebo mletý jako koření do svařeného vína, indické kuchyně, vánočního cukroví a koláčů, do kompotů, šťáv, likérů, marmelád apod. Aromatická silice delším skladováním vyprchá Hřebíčkový olej v domácnosti provoní vzduch a navodí sváteční atmosféru. Ponořený do vody a odpuzuje obtížný hmyz jako jsou mouchy a komáři. Hřebíček má své trvalé místo v aromaterapii. Vyrábějí se z něj ústní vody, jeho žvýkání léčí dásně a bolest zubů. Působí též jako afrodiziakum. Hřebíček se využívá v podobě prášku, nálevu, éterického oleje či tinktury. Má antibakteriální účinky, posiluje imunitu, je analgetický, antiseptický a anestetický. Je též součástí tygří masti.
Obsahové látky hřebíčku
Hřebíček obsahuje vitaminy A, B (B1, B2, B3, B4, B6 a B9), C, E, K, kyselinu listovou, betakaroten a 3 a 6 omega nenasycené mastné kyseliny, z minerálů železo, draslík, vápník, hořčík, sodík, fosfor, mangan, selen, měď, zinek. Dále především éterický olej, který obsahuje eugenol, caryophyllen, fenoly, třísloviny, pryskyřice, sliz a flavonoidy.
Léčivé účinky hřebíčku
Hřebíček pro výrazné dezinfekční účinky se využívá především k tlumení bolesti zubů a ošetření celé ústní dutiny, kde preventivně působí i proti parodontóze. Buď žvýkáme celý hřebíček nebo si dásně (popř. na odřeniny, rány, akné, po bodnutí hmyzem…) masírujeme hřebíčkovou tinkturou či olejíčkem. Používá se i jako kloktadlo při bolestech v krku. Hřebíček ale neužíváme ani v nadměrném množství, ani dlouhodobě.
Výroba léků z hřebíčku
- Tinktura: 10 g hřebíčku a tyčinku skořice vložíme do půl litru vodky nebo lihu a 14 dnů necháme louhovat. Poté scedíme a lahvičku uzavřeme. Potíráme 5x denně postižená místa.
- Hřebíčkový odvar: Lžíci hřebíčku spaříme čtvrt litrem vroucí vody, necháme odstát a používáme k potírání a kloktání. Případně přidáváme k zelenému a černému čaji pro vnitřní použití.
- Žvýkání hřebíčku: Zmírňuje bolest zubů. Působí jako prevence zánětlivých onemocnění, chřipky, angíny apod. Stimuluje vylučování trávicích šťáv, zvyšuje chuť k jídlu, podporuje dobré trávení a odstraňuje žaludeční křeče (není vhodný pro lidi s žaludečními vředy). Ničí bakterie a patogeny v ústech a trávicím traktu. Léčí afty. Osvěžuje dech. Zvyšuje nízký tlak (není vhodný pro hypertoniky). Podporuje nervový systém, odstraňuje stres a nervozitu (není vhodný pro epileptiky). Povzbuzuje činnost srdce a krevní oběh. Působí jako přírodní afrodisiakum.
- Hřebíčková koupel: Hřebíček prokrvuje a prohřívá – pár kapek tinktury nebo olejíčku přidáváme do koupele (bez použití koupelové pěny nebo soli) hojí kožní záněty a ekzémy, zlepšuje pleť a osvěžuje.
- Hřebíčkové víno: do láhve s 0,7 l červeného vína vložíme 10 hřebíčků, případně i kousek celé skořice a necháme louhovat na tmavém místě asi tři týdny. Užíváme 1-3 x denně 1 čajovou lžičku. Pomáhá při kardiovaskulárních potížích.