Kmín kořenný známe především jako koření, které přidáváme k vařeným bramborům, na maso i do chleba. Odedávna sloužil jako koření, ale hlavně jako protijed. Běžná potrava může totiž obsahovat i látky, které jsou pro náš organismus přinejmenším nevhodné a právě kmín dokáže většinu z nich zneškodnit. Baktericidního účinku kmínu se využívá i v kosmetice, mydlářství a parfumerii. Kmínu se připisovala i magická moc – přidával se holubům do krmení a manželům do kapsy, aby trefili domů.
Kmín kořenný (Carum carvi L.) je dvouletá rostlina z čeledi miříkovitých. Lidový název kmín luční je odvozen od toho, že roste i planě na loukách. Stonek má tenký, slabě větvený, vysoký může být až metr. Květenstvím je složený okolík a plodem hnědá dvojnažka se semeny. Kmín kořenný je skvělou medonosnou plodinou.
Obsahové látky
Kmín obsahuje silice, éterické oleje karvon a komolen, dále 13-21 % tuku, 36 % dusíkatých látek, 5-7 % popelovin aj.
Pěstování
Kmín můžeme úspěšně pěstovat i na zahradě. Je náročný na teplo a dobře roste na písčitohlinitých a jílovitých půdách s dostatkem humusu. V prvním roce potřebuje především hodně světla, nezaplevelenou půdu a dostatek živin v půdě. V průběhu obou vegetačních období kmín přihnojujeme dusično-fosforečným hnojivem a draslíkem. Vyséváme ho na jaře do hluboce zorané půdy, kterou dobře uhrabeme, do hloubky 15-20 mm, přičemž řádky jsou od sebe vzdálené asi čtvrt metru. Kmín dozrává během června až července. Poté se vymlátí, zbaví nečistot a ještě se dosouší. Kmínovou nať zapravíme do půdy nebo ji kompostujeme. Semena i sláma jsou také cenným dietetickým krmivem pro domácí zvířata.
Léčebné účinky kmínu
Kmín kořenný využíváme jako účinný lék na zklidnění žaludku, proti nadýmání a kolikám trávicího traktu, tedy proti křečovitým žaludečním a střevním problémům. Je také skvělým prostředkem proti kašli i proti zápachu z úst. Dokáže rovněž výrazně omezit kvasné a hnilobné procesy ve střevech, na střevní parazity působí kmín toxicky. Zvyšuje produkci mateřského mléka.
- Proti jedu v bramborách: Kmín, ten jsme si zvykli přidávat do brambor – a možná proto, že jsou nám jeho trpká, kořeněná a aromatická vůně i chuť příjemné. Většina z nás ani netuší, že ho tam dáváme – stejně jako celé generace před námi – v zásadě proto, aby zafungoval jako protijed proti škodlivému solaninu, který vzniká při delším skladování a klíčení brambor.
- Kmínový čaj na poruchy trávení, nadýmání, žaludeční potíže: dvě lžičky čerstvě nadrceného kmínu zalijeme 250 ml vroucí vody a pod pokličkou necháme asi deset minut luhovat. Scedíme a pijeme teplý 3x denně.
- Záněty dýchacích cest: kromě pití čaje se doporučuje také inhalace. Do umyvadla dáme tři lžíce drceného kmínu a zalijeme půl litrem vroucí vody, přes hlavu přehodíme ručník a po dobu 10 minut vdechujeme páru.
- Nečistá a namáhaná pleť: dvě lžíce drceného nebo mletého kmínu zalijeme půl litrem vroucí vody, zakryjeme pokličkou a necháme asi 10 minut luhovat. Přecedíme a necháme vychladnout na tělesnou teplotu. Potom přidáme dvě lžíce smetany ke šlehání a důkladně rozmícháme. Ve směsi namočíme žínku, zlehka vyždímáme a krouživými pohyby jí asi pět až deset minut masírujeme pokožku obličeje. Na závěr se opláchneme vlažnou vodou.
Kmín v kuchyni
V české kuchyni je to již zcela nezbytné koření do žitného chleba, pečiva, k pečením, do kořenných směsí, při vaření brambor, ke konzervaci, při výrobě likérů. Celý nebo mletý se hodí ke všemu, co je těžko stravitelné.
Kmínové víno a likér
Skvělou prevencí proti výše zmíněným problémům je sklenka kmínového vína nebo malý panák kmínového likéru před jídlem.
- Kmínové víno: do láhve nebo vyšší sklenice vsypeme čerstvě drcený kmín, zalijeme sedmičkou (700 ml) bílého vína a necháme odstát šest dní, přičemž denně protřepeme. Poté přecedíme přes plátno a nalijeme do tmavé skleněné láhve.
- Kmínový likér: do láhve nebo vyšší sklenice vsypeme 10 polévkových lžic čerstvě nadrceného kmínu, přelijeme ho půl litrem 60% alkoholu a necháme odstát šest dní, přičemž denně protřepeme. Poté přecedíme přes plátno a nalijeme do tmavé skleněné láhve.