Ořešák vlašský, královský – pěstování a léčivé účinky

čerstvě spadané vlašské ořechy
Vlašské ořechy, foto med

Ořešák vlašský neboli královský je mohutný strom, který potřebuje dostatek prostoru, vláhu, teplo a světlo. Za těchto podmínek plodí oblíbené vlašské ořechy v množství až 50 kg na strom. Pokud mu něco schází, plodí méně, ob rok nebo vůbec. Je stromem velkých zahrad, na malou nepatří. Kromě chutných plodů má i listy s léčivými dezinfekčními a protizánětlivými účinky.

Ořešák vlašský, foto med

Ořešák vlašský, královský (Juglans regia) je listnatý strom  z čeledi ořešákovitých, který dorůstá až do výšky 40 metrů a šířky až 20 m. Původní divoká odrůda byl vysoký a štíhlý strom, dnešní kultivary mají kmeny nižší a korunu širší. V našich podmínkách kvete strom formou dlouhých jehněd v dubnu a květnu, plodí v patnácti letech stáří, kdy začne tvořit ořechy, které jsou obalené zelenou zdužnatělou češulí, která později zčerná. Na jádru je blána, která dává (zvláště v mládí) ořechu natrpklou pachuť, ale lze ji sloupnout. Celá rostlina charakteristicky voní. Ořechy dozrávají podle odrůd od září do října. Setřásání či klácení ořechů je vhodné až ve chvíli, když už nejméně čtvrtina plodů spadla sama, a to bychom si pak měli pospíšit, aby nás nepředešly veverky.

Druhy a odrůdy

Ořechy, foto med

Ořešák dělíme podle plodů na papíráky, polopapíráky a kameňáky. Papíráky rozlouskneme i prsty, jsou velké, ale vydrží asi jen do konce roku. Polopapíráky se snadno louskají, jsou středně velké a mají delší trvanlivost. U nás patří k nejoblíbenějším později rašící odrůdy Mars a Jupiter, neboť je zpravidla nepoškodí ani přízemní mrazíky a také bohatě plodí. K dalším odrůdám patří polopapíráky Apollo a Lake, které mají velké plody s téměř hladkou skořápkou a s velkým jádrem; papírák Magdon s velkými hranatými plody s žlutohnědým jádrem; polopapíráky Saturn se středně velkými, vejčitými plody; Seifendorf s hladkou a pevnou skořápkou; Sychrov se středně velkými, oválnými plody a červenými jádry, které se využívají v cukrářství.

Stanoviště

Ořešák vlašský, foto med

Výběr stanoviště pro ořešák je důležitý, neboť strom potřebuje především teplo, světlo a vláhu. Nevhodné jsou suché půdy a stráně, holé kopce, trvale zastíněná stanoviště, mrazivá údolí a podmáčená půda. U nás je pro ořešák optimální průměrná teplota okolo 10 °C, v době vegetačního růstu pak minimálně 16 °C a více. Vysazujeme je na jižní, západní a jihozápadní svahy. Tepelné podmínky u nás nejsou optimální, s výjimkou jižní Moravy a Polabí, kde je průměrná roční teplota kolem 10 °C a v době vegetace vystupuje nad 16 °C. V oblastech s nižšími teplotami mohou ořešáky dosáhnout velkých rozměrů a vysokého stáří, ale jejich plodnost bývá nepravidelná.

Pěstování

Nezralý ořech, foto med

Pro pěstování ořešáku je nejvhodnější koupit si již vzrostlý stromek, protože pěstování ze semen je velmi zdlouhavé a prvních plodů bychom se mohli dočkat tak za 15 let, a to ještě s nejistým výsledkem. Na kvalitu půdy není ořešák náročný, nejvhodnější je hluboká, písčitohlinitá, bohatá na vápník. Světlomilný ořešák vysazujeme na podzim nebo na jaře na dostatečně velký prostor, na vzdálenost asi 10×10 m. Výsadbová jáma by měla být 50×50 cm, půda hluboko zkypřená s přidáním kompostu. Kořeny nezkracujeme, nebo jen když jsou poškozené. Ke stromku připevníme dřevěný kůl, kolem stromu nasteleme mulč z listí,  posečené trávy, případně borku jako ochranu před namrznutím kořenů a vysýcháním. Mladé stromy zavlažujeme (a také hnojíme), a to zejména během května a června, kdy rostou plody. Důležitý je řez ořešáku, a to tak, aby tvořil pravidelnou, širokou prosvětlenou korunu už proto, že plodí hlavně po jejím obvodu.

Řez ořešáku

Černý ořešák, foto med

V prvních letech po výsadbě je důležitý výchovný řez, kterým strom přimějeme k výraznějšímu růstu a tvorbě prosvětlené koruny. Provádíme ho na začátku rašení, dokud ještě neroní míza. V průběhu času potřebuje ořešák důkladněji prořezat, nejlépe na jaře, po vyrašení pupenů. V létě pak jen zkrátíme překážející větve a odstraníme tzv. vlky – mladé neplodící výhony, které strom zbytečně vysilují. Řez ošetříme štěpařským voskem nebo neředěnou vodou ředitelnou barvou. Koruny starých ořešáků zmlazujeme, mají-li zdravý kmen i kořeny. Z nových výhonů pak vybereme ty nejlepší pro založení nové koruny. Z chorob může ořešák trpět antraknózou, tedy vznikem tmavých skvrn na listech, za které může houba Gnomonia leptostyla anebo je bakteriální skvrnitostí (Xanthomonas juglandis). Chceme-li se těmto chorobám vyhnout, měli bychom vždy shrabat a odstranit spadané listí. To lze i kompostovat, i když jeho rozklad oproti listům z jiných stromů trvá déle.

Obsahové látky ořechových jader

Jádra ořechů, foto med

Vlašské ořechy obsahují až 65 % tuků, ve většině mastné nenasycené kyseliny omega 3, z vitamínů B1, B2, B3, B6, B9, provitamin A (betakaroten), vitamín E, z minerálů železo, zinek, vápník, selen, hořčík, draslík a fosfor, dále vlákninu a proteiny.

Léčebné účinky listů ořešáku

Odvary a čaje z listí ořešáku mají dezinfekční a protizánětlivé účinky. Popíjení ořešákového čaje posiluje cévní systém, pomáhá při nadměrném pocení, při nachlazení, bolestech v krku i při průjmových onemocnění a žaludečních nevolnostech. Zevně podporuje snadnější hojení nemocí kůže – ekzémy, plísně, akné, také k posílení vlasů a potlačení pocení nohou. K odvaru použijeme dvouhrst listů na dva litry vody. O přípravě léků více ZDE.

Použití ořechů

Vlašské ořechy patří mezi superpotraviny. Můžeme je jíst syrové, přidávat je do salátů, do moučníků, různých těst a nádivek do nich, do dortů a do krémů. Vynikající jsou ořechová másla, ořechy naložené v medu, ořechový olej, likér ořechovka, ořechová mouka a další produkty.