Pěstování vistárie čínské i americké

Vistárie čínská i americká jsou velmi odolné a rychle rostoucí popínavé dřeviny s nádhernými v hroznech převislými květy, které mohou být až tři čtvrtě metru dlouhé. Původně exotická rostlina se u nás objevila v roce 1913 a rychle zdomácněla. Zpočátku zdobila jen šlechtické zahrady, kde prošla řadou pěstebních metod, dnes již ji můžeme vidět všude, kde ji vysadíme a poskytneme pevnou oporu pro pnutí.

Vistárie čínská (Wisteria sinensis), někdy Wistárie, svými nádhernými trsy po staletí poutala pozornost čínských básníků. Li-po ji například obdařil poetickými přívlastky jako vodopád květů nebo chochol strmých vrchů. Vistárie je opadavá, popínavá dřevina z čeledi bobovitých. Listy má střídavé, 20 – 30 cm dlouhé. Hrozny květů se podle druhu objevují ještě před olistěním v květnu až červnu, nebo po něm, v červenci a srpnu. Všechny květy na vistárii rozkvétají současně. Barvu mohou mít podle druhu fialovou, purpurovou, do modra  růžovou anebo bílou. Po odkvětu se objeví dlouhé chlupaté lusky s až třemi semeny.

Druhy a odrůdy

Vistárie květnatá  Wisteria floribunda je méně náročná odrůda, kterou stačí prořezat jednou v půli léta. V. čínská W. sinensis má květy vždy na slabých postranních větévkách. Americká odrůda  V. křovitá (W. frutescens), levotočivá liána, se liší od ostatních druhů tím, že její nepřevislé květy rostou na koncích nových výhonů, a to koncem léta. Kultivar Nivea kvete bílé. Také V. velkokvětá (W. macrostacha) je levotočivá s květy na vrcholech nových výhonů, kvete ale začátkem léta a je bohatší a delší.

Stanoviště

Vistárii sázíme zásadně na jižní stranu. Daří se jí na výsluní i v polostínu. Roste i v poměrně chudé půdě, ale upřednostňuje úrodnou, vlhkou, propustnou půdu. Ta by měla být neutrální, spíš kyselejší, případně jen mírně vápenitá (do 5%).

Pěstování Vistárie

Vzrostlejší sazenici Vistárie na přelomu dubna a května zasadíme do země ve vzdálenosti 30–40 cm od pevných opor, připevněných nejlépe na zdi. Teoreticky roste i jako solitérní keř, ale popínavé liáně se určitě lépe daří na oporách, třeba na pergole, zahradní zídce apod., jen musíme počítat s tím, že ve stáří mají tyto popínavky nesmírně silné a těžké větve dokáží poškodit okapy, střešní krytiny, treláže… Vistárie pravidelně seřezáváme – z těch starších koncem zimy odstraníme všechny vedlejší výhony a ponecháme hlavní větve. Na jaře pak nové, asi půlmetrové výhony seřízneme nad třetím nebo pátým pupenem. Mladší rostliny řežeme v lednu tak, že výhony kolem hlavní větve a silných větví seřízneme na čtyři očka. Pokud nebude mít vistárie příliš rozvětvené lodyhy, bude bohatěji kvést. Rostliny kvetou až v dospělosti, což může trvat u amerických druhů několik let, u čínských až dvacet let.

Množení

Vistárii množíme řízkováním, na jaře hřížením výhonů a některé druhy lze i semeny, ovšem s tím, že semenáčům trvá i deset let, než poprvé vykvetou.

Použití a přínos

Z květů se pak můžeme těšit po celé léto, zvláště v období prázdnin. Přínosem je i intenzivní vůně, kterou znalci parfémů a vůní řadí k nejomamnějším na světě. Vistárie pěstujeme i v nádobách, je ale hodně je prořezáváme. Kromě krásy svých květů ji na rozdíl od ostatních popínavých rostlin nevadí, když prorůstá rychle a bujně rostoucími rostlinami např. Zahradní révou (Vitis coignetiae) nebo Lupinou, Vlčím bobem (Lupinus polyphyllus). anebo Bergénií (Bergenia).