Pustoryl obecný, foto med
Pravému jasmínu, s výjimkou jasmínu nahokvětému (ZDE) , se v našich podmínkách nedaří. Na to jsou u nás přece jen chladné zimy. Tento opojně vonící keř ale můžeme v zahradách nahradit bohatě kvetoucím pustorylem, nazývaným nepravý jasmín. Podle druhu kvetou postupně od května do července, některé až do srpna. Květy mohou být jednoduché, poloplné i plné. Základní barvou květu je bílá, část odrůd má barevné očko ve středu květu. Díky své nenáročnosti a bohaté násadě květů patří Pustoryl obecný k vyhledávaným keřům.
Pustoryl obecný (Philadelphus coronarius) je nejčastější odrůdou, kterou můžeme v zahradách vidět. Přesto, že rod pustoryl (Philadelphie) zahrnuje opadavé i stálezelené keře domovinou z východní Asie, Severní Ameriky i jižní Evropy, u nás lze pěstovat jen druhy opadavé a jejich křížence. Nepravé jasmíny pěstujeme jednoznačně pro jejich květ. Pustoryly rostou poměrně rychle, pouze drobnější a zakrslé typy se vyznačují středními přírůstky. Podzimní zbarvení není nijak výrazné. Původní čtyřčetný květ doznal díky šlechtění rozmanité proměny. Květy mohou být jednoduché, poloplné i plné a ještě se mohou lišit vnitřním uspořádáním. Květy jsou na větévkách jednotlivě i seskupeny a v čase květu bývá nezřídka obalena celá větévka. Základní barvou květu je bílá v několika odstínech, část odrůd má ještě barevné očko ve středu květu, které bývá od růžové po purpurové a karmínové odstíny.
Odrůdy a kultivary
Pustoryl obecný (P. coronarius) má poměrně strnulou až metlovitou strukturu, silné výhony a větší listy s hrubou strukturou. Doroste do výšky až 3 m. Rychle se rozrůstá i do šířky. Pustoryl Lemoinův (P. x lemoinei) je zaoblený typ působící měkce, má výrazně jemnější strukturu a pravidelné husté větvení mají drobnolisté pustoryly. Listy jsou vstřícné, různě velké, podlouhlé nebo vejčité, celokrajné nebo zubaté. Základní vybarvení zastupuje běžná matná zeleň, ale nescházejí ani lesklé, temně zelené odrůdy (P. inodorus), listy bělavé (P. coronarius ´Variegatus´) nebo žlutozelené (P. caucasicus ´Aureus´) až žlutopestré. Vůně je dalším charakteristickým znakem pustorylů, pouze několik druhů a z nich odvozených odrůd nevoní (P. floridus, P. hirsutus, P. pubescens). Ve větších skalkách se uplatní husté zakrslé keříky např. P. coronarius Duplex (asi 1 m) nebo P. coronarius Variegatus (2 m). Kultivar Manteau d´Hermine se výborně hodí nejen do skalek, ale i pro pěstování v nádobách, na balkony a terasy (dosahuje výšky kolem 0,75 m a šířky do 1 m). Pozor, přesto, že se pustoryly pyšní květem, odrůda Cochleatus nekvete. Může se použít do tvarovaného živého plotu.
Stanoviště
Nejvhodnější je pro pustoryly světlé slunečné stanoviště, kde bohatě kvetou, ale mohou růst i v přistínění. Pustoryl obecný snese i větší stín, ale méně kvete.
Pěstování
Všechny pustoryly upřednostňují půdy s obsahem vápníku. Mnohé druhy nejsou náročné na půdu, ale šlechtěnce raději sázíme do dobré propustní zahradní půdy zásobené živinami. Pustoryl vysazujeme brzy zjara a na podzim v bezlistém stavu (z kontejnerů sázíme celoročně). Kořeny má bohatě větvené a houževnaté, ale koření mělce. Po výsadbě uděláme výrazný řez a vydatně zaléváme, dokud neprokoření. Krátkodobě snesou i sucho, ale díky mělkému kořenovému systému rychle uvadají a mohou i předčasně opadat. Naše zimy snáší široký sortiment pustorylů a hodí se i do znečištěného prostředí. Starší keře nepřesazujeme, ale vyžadují pravidelný redukční řez. Podle možnosti se vystříháme jednorázového zmlazovacího řezu, bohaté vyrašené prýty snadno dají keři metlovitý vzhled.
Množení
Pustoryl množíme řízky a také hřížením (zapouštěním výhonů).
Použití a přínos
Pustoryl můžeme použít solitérně, do malých i větších skupin a také do živých plotů a stěn, i jako výplňová nebo maskovací dřevina. Rychle roste a brzy zaplní vymezený prostor. Pustoryly vyniknou ve společenství dalších statných keřů s výrazným květem (vajgélie, kdoulovec, okrasná jabloň, kalina, forzýtie…). Chceme-li, aby kvetly živé ploty z pustorylu, zastřihujeme je jen lehce na výšku a neděláme každoroční pravidelný přísný řez.