Topinambury

Topinambury jsou stará, poněkud pozapomenutá zelenina. Jejich nespornou výhodou je, že je lze pěstovat i sklízet celoročně a obsahují zdraví prospěšné látky, jako je například inulin, to znamená, že jsou velmi vhodné pro diabetiky, ale i pro všechny, kdo zápasí s nadváhou. Neobsahují lepek, což ocelí lidé s bezlepkovou dietou. Pěstují se snadno a vařit z nich lze mnoho různých jídel.

Slunečnice topinambur (Helianthus tuberosus), lidově židovské brambory, patří do čeledi hvězdnicovitých. Nazývá se také židovské brambory. Topinamury pocházejí ze Severní Ameriky, kde je dávno před jejím objevením pěstovali Indiáni. Rostlina je podobná slunečnici, dosahuje výšky dva až tři metry. Žluté květy na vrcholu lodyhy jsou ale daleko menší než u slunečnice, objevují se koncem léta. Konzumní částí jsou podzemní hlízy nepravidelného tvaru, částečně připomínající brambory. V Evropě se pěstuje několik odrůd, které se průběžně šlechtí. Původní odrůdy jsou bílá a červená a obě se liší složením i hmotností.

Obsahové látky a působení na zdraví

Hlízy topinamburu obsahují velké množství tělu prospěšných látek – vitamín C, železo, křemík, draslík, bílkoviny, necelé procento tuku, vlákninu, aminokyseliny a především inulin (asi 15 %). Ten snižuje hladinu cukru v krvi a ničí volné radikály. Pravidelná konzumace topinamburů snižuje hladinu krevního cukru i cholesterolu, napomáhá redukci nadváhy, zlepšuje činnost celé trávicí soustavy, jater i ledvin, podporuje látkovou výměnu, působí protirevmaticky a má detoxikační a antistresové účinky.

Stanoviště

Na stanoviště i na složení půdy je topinambur nenáročný. Můžeme ho vysadit i v místě, kde se jiné zelenině nedaří, anebo si z něj udělat dočasný živý plot. Rostlina je odolná proti mrazu.

Pěstování

Hlízy vysazujeme brzy na jaře anebo na podzim do hloubky asi 10 centimetrů. Řádky by měly být od sebe asi půl metru a mezery mezi rostlinami na řádku nejméně 35 centimetrů. Během několika týdnů vyraší první lístky. Okopeme je a zeminu nakopčíme – hrůbkujeme – ke stonkům rostlin těsně pod spodní lístky. Na závlahu je topinambur náročnější než brambory, roste-li v suchu, budou hlízy velmi drobné a nepříliš chutné. Taky bude lépe prospívat, pohnojíme-li půdu chlévským hnojem nebo dobře rozloženým kompostem. Další péči nepotřebují, případně vzrostlejší rostliny mulčujeme posečenou trávou. Sklízíme od podzimu po celou zimu (není-li půda zamrzlá) až do jara. Rostlinu vyvrátíme a hlízy vybereme. Po sklizni půdu zkypříme, pohnojíme a topinambury vysadíme na stejné místo znovu – až sedm let porostou na jednom stanovišti. Jakmile budou hlízy menší, vybereme jiné místo. Hlízy před uskladněném probereme, poškozené vyřadíme a zdravé skladujeme na nemrznoucím místě, třeba ve sklepě v bedýnkách s pískem nebo ve fóliových pytlech – to aby nevyschly.

Množení

V našich podmínkách se topinambur množí výhradně vegetativně – z hlíz. Ty můžeme v případě nedostatku celých hlíz i rozřezat, a to tak, aby na každém kuse bylo očko. Poté řízky nasázíme nejlépe do pařeniště asi do 5cm hloubky. Jakmile rostliny dosáhnout 10 cm, vysadíme je na záhon.

Kuchyňská úprava

Hlízy topinamburu se konzumují buď zasyrova nebo tepelně upravené. Syrové očistíme, nakrájíme a přidáváme do salátů. Chutné jsou i místo brambor v polévkách. Celé hlízy vaříme jako přílohu místo brambor. Vodu okyselíme kapkou octa nebo citronu, aby hlízy nehnědly, osolíme a vaříme jen krátce. Stejně je můžeme i opékat, smažit jako hranolky ve friťáku, zapékat je se sýrem či s česnekem a z vařených třeba vyrábět těsto na ovocné knedlíky.