Trendem je dnes zdravý životní styl se správným stravováním: od potravin žádáme výbornou chuť, málo kalorií a snadnou přípravu, což všechno do písmene splňuje lahůdková zelenina chřest lékařský, jehož bonusem navíc je, že působí jako přírodní afrodisiakum.
V přírodě tráva bují nejrychleji na jaře. Zelený pažit vyroste, vykvete a posléze, na počátku léta, vytvoří semena. To již začíná sucho, stébla trávy zežloutnou a zaschnou a tímto způsobem vlastně přečkává suché období roku. Na šlechtěný trávník u domu máme ale větší nároky. Přinejmenším chceme, aby byl sytě zelený i v letních měsících. Toho docílíme pravidelnou péčí, zejména zálivkou a sečením.
Jitrocel patří stále mezi nejznámější léčivé byliny. O jeho úžasných schopnostech neměli pochybnosti už naši předkové. Čerstvé lístky přikládáme na rány, léčíme s nimi lišej, v kosmetice se používá na přípravu pleťové vody. Před túrou si listy jitrocele můžeme, po způsobu praotců, vyložit proti otlakům boty. Jitrocel větší se používá jako první pomoc při ošetření včelích žihadel, zatímco jitrocel kopinatý je účinným lékem na zažívání a respirační choroby, které se projevují katarem.
Rostliny kolem zahradního jezírka nejen báječně dokreslují celou kompozici vodního prvku v zahradě, ale čistí a udržují vodu čistou, protože kořeny četných bahenních rostlin filtrují vodu, a také poskytují ochranu ptákům, obojživelníkům a dalším živočichům, které na břehu žijí. Je na našem vkusu, jaké rostliny zvolíme, jen bychom se měli vyhnout takovým, jejichž kořeny by v budoucnu mohly poškodit jezírkovou fólii (stromům příliš blízko vody), a těm toxickým, jejich listy nebo plody by mohly otrávit vodu a tím i ryby, které zde vysadíme.
Život do nového zahradního jezírka vznesou nejen vodní a bahenní rostlinami, ale zejména rybky a další vodní živočichové. Rostliny do čerstvě vybudovaného jezírka můžeme vysazovat ihned (ZDE), ryby však nasadíme nejdříve za 15-20 dní po napuštění vody. Minimální objem vody, který v jezírku zaručuje biologickou rovnováhu je okolo 20 m3 při ideální ploše do 40 m2.
Existuje tolik druhů nádherných hvozdíků, karafiátů, že si mezi nimi vybere opravdu každý. Některé zdobí záhony trvale, nízký vzrůst jiných vynikne ve skalkách, další jsou vhodné pro nádobové pěstování na balkonech nebo terasách. Mezi karafiáty najdeme nemrazuvzdorné letničky, otužilé dvouletky i trvalky. Byly obdivované již ve starém Řecku a v pestré druhové skladbě druhů se pěstovaly i v alžbětinské Anglii.
Aby se zahradní jezírko nekalilo, musíme je osázet vodními rostlinami. Hlubokovodní rostliny vysazujeme na dno rybníčku, některé vytvářejí plovoucí listy a květy, zatímco listy a květy jiných vyrážejí na hladinu. Dobrý stav jezírka závisí do určité míry na vodních rostlinách okysličovacích. Ty zásobují vodu i ryby životně nutným kyslíkem, dusí zelené řasy a rozkládají odpad, který produkují ryby.
Významnou součástí vodních ploch jsou rostliny, a to nejen pro svou krásu, ale i užitek. Vodu zásobují kyslíkem, odčerpávají z ní živiny, čímž brání vzniku řas a útočiště vodním živočichům. Bez rostlin by voda začala rychle zahnívat. Výběr vodních rostlin záleží do jisté míry i na podnebí, jaké v kraji převažuje.
V letních vedrech nás na zahrádce úžasně osvěží zvuk jemně bublajícího potůčku, který povede do již vybudovaného jezírka. Tekoucí voda provzdušňuje stojatou vodu, dodává jí množství kyslíku, který potřebují jak rostliny, tak i ryby. Něžné bublání potůčku navozuje pocit klidu a uvolnění, atmosféra je vhodná k relaxaci i meditaci a navíc ono šplouchání uklidňuje naše smysly. Zda založíme nejprve potok či jezírko (nebo jen jedno), roli nehraje. Záleží ale na tom, aby byly tok potoka a rybníček v odpovídajících proporcích.
V posledních letech bývají v květnu horka jako uprostřed léta. Ale vše je zelené a v květu. Přesto bychom neměli výsadbu choulostivějších rostlin uspěchat a opravdu s ní počkat až na druhou polovinu května, tedy až po „Ledových mužích“, po kterých můžeme sít a sázet ven opravdu všechno. Květen zahrádkáře zaměstnává snad nejvíce z celého roku.
