Smil italský – maggi i kari koření

Smil italský používáme jako maggi s jemnou chutí kari.
Smil úzkolistý, italský, foto med
Smil na bylinkovém záhonu, foto med

Smil úzkolistý, italský (Helichrysum italicum), jinak též Italské Maggi, Italská kotěnka, či Písečná protěž je ve své domovině trvalka, ale u nás se zpravidla pěstuje jako letnička, která ale může přežívat zimu v bezmrazé místnosti. Rostlina je silně aromatická. Voní trochu jako koření maggi v tekuté podobě a trochu jako kari. Smil italský je keřovitě rostoucí stálezelená rostlina s dřevnatějícími stonky porostlými chloupky. Třícentimetrové úzké stříbrně šedé listy vydávají silné aroma. Kvete od léta do podzimu drobným žlutým chocholičnatým květenstvím o průměru 2-4 mm. Dorůstá výšky okolo půl metru a šířky až 90 cm. Květy i listy sbíráme ideálně za slunného dne a sušíme do maximální teploty 40 °C.

Smilů (Helichrysum) roste v přírodě mnoho druhů, které jsou si podobné vzhledem i účinky. Nejčastěji se v kuchyni i domácí léčbě využívá Smil písečný (H. arenarium) a Smil úzkolistý, italský (H. italicum). Dále je to velká řada nekvetoucích smilů pěstovaných pro dekorativní účely. A to především jako výplňové rostliny záhonových nebo balkonových květin, či jako podrost pod keře. Je to např. Smil řapikatý ‚Silver Mini‘ (H. petiolare ‚Silver Mini‘), Smil ‚Silver Super Compact‘ (H. petiolare ‚Silver Super Compact‘). Dále převislý žlutozelený Smil ‚Gold‘ (H. petiolare ‚Gold‘), panašovaný Smil ‚Variegata‘ (H. petiolare ‚Variegata‘) či některé zakrslé formy. Z kvetoucích smilů jsou nejznámější obecně nazývané Slaměnky, vhodné do sušených květinových aranžmá.

Smil úzkolistý, italský upřednostňuje slunné stanoviště chráněné před větrem. Potřebuje kolem sebe prostor. Vysadíme ho na vrchol bylinné spirály, do skalky, na slunný svah, štěrkový záhon nebo do přenosné nádoby. Dobře prospívá v blízkosti jehličnanů. Není mrazuvzdorný a na zimu ho přechováváme v bezmrazé místnosti.

Stříbrné úzké listy Smilu italského, foto med

Smil italský sázíme do propustné zahradní zeminy s kyselejším pH, do které přidáme písek nebo hrabanku. Suchá půda mu spíše prospívá, zavlažujeme jen mírně. Nesnáší přemokření – při nadměrné zálivce ho napadne houbové onemocnění Plísní šedou. Kvete od července do konce září. Pokud chceme smil přechovávat přes zimu, přesadíme ho do přenosné nádoby a umístíme na světlé, bezmrazé, ale nepřetopené stanoviště. Zálivku omezíme na minimum.

Smil úzkolistý množíme semeny, stonkovými řízky nebo dělením trsů.

Smil italský si i jako sušený uchovává jasné barvy a skvěle doplňuje suchá květinová aranžmá. Usušený v sáčku nebo polštářku čistí vzduch a odpuzuje hmyz, zejména moly.

Žluté květy Smilu italského mají léčivé účinky, foto med

Žluté květy Smilu mají léčivé účinky. Připravíme je v podobě výluhu, který detoxikuje organismus, podporuje látkovou výměnu a produkci žluči, snižuje krevní tlak. Léčivě působí na játra i ledviny, pijeme ho při zánětech cest dýchacích. Snižuje množství bakterií, virů, plísní i střevních parazitů. Silice zmírňují bolest. Olej vyrobený z květů Smilu italského nebo písečného hojí pro masáži bolesti svalů i hlavy, zklidňují neurotiky. Zábaly snižují otoky a hojí pohmožděniny.

Sušená větvička Smilu úzkolistého, foto med

V kuchyni listy Smilu italského zvýrazní chuť polévek, omáček i marinád na grilovaná masa a ryby. Připomíná maggi i kari, chuťově se podobá libečku. Hojně ho využívá asijská kuchyně, kde jím ochucují maso, zeleninu, rýži a nudle. Kvůli intenzivní chuti ho ale používáme jen v malém množství.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *