Okrasné keře s názvem Dřišťál se vyskytují v tolika barevných variantách, že upokojí i nejnáročnějšího pěstitele. Mají dekorativní plody a trny, které vynikají zvlášť v zimě. Některé jsou opadavé, jiné stálezelené, některé zelené, jiné červené, další žluté, plody jsou modré, černé, červené… Zkrátka je z čeho vybírat. Dřišťály se hodí do živých plotů a plody dřišťálu se odedávna používají v kuchyni i k domácí léčbě.
Dřišťály (Berberis) jsou husté trnité keře, střední až vyšší, mnoha variant – opadavé i stálezelené, nízké i vysoké, různě barevně zbarvené. Většina odrůd kvete žlutě nebo oranžově, plody podle odrůd červené, modré nebo černé, a všechny je zbožňují ptáci, kteří v trnitých keřích často nacházejí útočiště pro hnízdění. Vyskytují se v mírných zeměpisných šířkách Evropy, Asie, severní Afriky a Severní Ameriky. Rod Berberis je blízce příbuzného rodu Mahonia (o Mahonii více ZDE.) Jde o trnité vytrvalé keře se zubatými listy, jež mají všechny bez výjimky jedlé plody. Ostatní části dřišťálu obsahují slabý jed – alkaloid berberin.
Odrůdy a kultivary
Rod dřišťál (Berberis) zahrnuje skoro pět set druhů. U nás se jich pěstuje několik desítek. Např.:
- Dřišťál obecný (Berberis vulgaris) je opadavý, vysoký kolem dvou metrů. Kvete žlutě v převislých hroznech v květnu až červnu. Plodem je oválná, asi 1 cm dlouhá, leskle červená bobule, která dozrává v září až říjnu. Zralé plody dřišťálu (dřišťálky) jsou jedlé, mají nakyslou chuť a používají se v kuchyni. Dřišťálu obecnému se lidově říká dračí jahody nebo bílé trní.
- Dřišťál Thunbergův (B. thunbergii) patří k nejrozšířenějším druhům, pěstují se především jeho kultivary. Dorůstá asi dvou a půl metru a zahrnují širokou škálu barev. Kultivary: Kobold je zakrslý, kulovitého tvaru, zelený; Aurea je žlutá, Atropurpurea a Red Chief tmavě červený; Dart´s Red Lady červenočerný červený; Coronita červený se žlutým okrajem; Harlequin červenobíle stříkaný.
- Dřišťál Juliin (B. Julianae) – je neopadavý, zelený, ale na zimu zbarví listy do červena, plody má modré.
- Dřišťál Darwinův (B. Darwinii) – kvete oranžově, plody má modré a je mrazuvzdorný.
- Dřišťál úzkolistý (B. stenophylla) – dorůstá asi 1 metru, částečně poléhavý, kvete žlutě, plody má černé.
- Dřišťál Frikantův (B. frikartii) patří k zakrslým kultivarům, Amstelween dorůstá asi 1 metru, je neopadavý, tmavě zelený, kvete žlutě; Verucandii dorůstá asi 1 metru, stálezelený; Telstar dorůstá asi 2 metrů, je neopadavý, drobné tmavě zelené listí a další.
Stanoviště
Dřišťály většinou vyžadují slunečné stanoviště. Ve stínu se nevybarví a zůstanou jen zelené, nebo se slabým nádechem odstínu. Výjimku jsou žlutolisté kultivary, které vyžadují polostín.
Pěstování
Dřišťály jsou nenáročné keře, které dobře snášejí i sucho, úpal a skalnaté podloží. Jediné, co nesnášejí, je přemokřená půda. Proto je sázíme na místa s propustnou zeminou, nebo výsadbové jámy opatříme dobrou drenáží. Zaléváme jen během sucha a zcela mladé rostliny. Případné tvarování, zvláště u živých plotů) je vhodné buď hned po odkvětu, nebo na konci zimy v předjaří. Pracujeme v silných rukavicích, abychom si o ostny neporanili ruce.
Množení
Dřišťál množíme zakořeňováním řízků nebo hřížením. Řízky odebíráme z mateční rostliny na začátku léta a necháme je zakořenit ve skleníku nebo pod větší sklenicí. Bobule z dřišťálu obecného sklízíme v říjnu, nebo až poté, co přejdou mrazem.
Léčivé účinky
Dřišťálky mají vysoký obsah vitaminu C a vitaminu K, četné minerální látky, stopové prvky a organické kyseliny, působí antioxidačně. Pro léčebné účely se brzy na jaře nebo na podzim sbírá kůra z kořenů a kmínků, v dubnu a květnu list. Dřišťál obsahuje alkaloid berberin, který je v malých dávkách léčivý, ale ve větším množství dráždí nervový systém, vyvolává zvracení a průjem, působí omamně. Délka užívání nesmí přesáhnout tři týdny a není vhodný pro děti ani těhotné a kojící ženy. Odvar z listí nebo kůry pomáhá při onemocnění jater, ledvin, ledvinových kaméncích, zánětech žlučníku, zánětech močových cest, na žaludeční vředy, na oční záněty čistí krev, působí močopudně a pomáhá při lupénce.
Příprava odvaru: 1/2 čajové lžičky drcené kůry nebo sušených listů vaříme 20 minut v 250 ml vody.
Dřišťálky v kuchyni
Červené podlouhlé bobule mají měkkou texturu a příjemně nakyslou chuť. Můžeme je používat všude, kde používáme citróny. Plody můžeme usušit – hodí se k přípravě čaje i jako koření na maso. Z čerstvých připravujeme džemy, marmelády (podobně jako děláme Šípkovou), sirupy, přidáváme je do kompotů, nakládáme do octa… Jsou bohaté na pektin. Bobule dřišťálu rozdrtíme v hmoždíři, smícháme s dalším kořením a používáme k ochucování masových kuliček, karbanátků, paštik, k přípravě marinád a do některých pikantních omáček. Hodí se také do nádivek, dušených pokrmů a masových jídel. Sušené bobule po jemném orestování uvolní chuť. Sypou se na některé pokrmy s rýží. Čerstvé bobule nasypeme v poslední chvíli na pečené jehněčí nebo skopové maso, popukají a na maso se rozprskne jejich kyselá šťáva.
Použití a přínos
Dřišťály jsou velice vhodné k vypěstování volně rostoucích i stříhaných živých plotů. Díky lesklým drobným listům a velkému množství trnů je takový plot zcela neproniknutelný, přitom velice hezký a nenáročný. Zajímavé jsou i jako solitéry nebo skupiny s různě barevným listím. Dřišťálové dřevo je velmi tvrdé a využívá se v řezbářství i v truhlářství k tvorbě intarzií. Žlutý barvivem, které obsahuje, se barvila vlna a kůže.