Keře, které zdobí zahradu i v zimě

zlatě panašovaný keř Dřišťál Thunbergův
Dřištál Thunbergův Gold, foto med

V zimě zahrada spí, a jediné, co ji pod sněhovou pokrývkou zdobí, mohou být barevnou kůrou ozdobné keře, jehličnany, jejichž celoroční dekorativní hodnota je nesporná, anebo stále oblíbenější vždyzelené okrasné dřeviny. Záleží jen na nás, zda a kam je vysadíme a jak keře v zimě budou působit.

Cesmína, foto med

Nejdřív však ještě zmiňme některé druhy, které zimní běl umocňují kontrastem barevné kůry: červenokoré jsou některé Javory (Acer japonicum, A. palmatum), Svída (Cornus alba, C. sanquinea), Vrba (Salix erythroflexuosa), žlutou kůru mají Zlatice (Forsythia intermedia) nebo Vrby (Salix alba Vitellina a Tristis).

Mahónie a cesmíny

Svída, foto med

K běžně pěstovaným a poměrně odolným stálezeleným dřevinám patří severoamerická Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium). Keř dorůstající výšky přibližně jednoho metru má lesklé tmavozelené, lichozpeřené listy s ostnitým zoubkováním na okraji. V našich podmínkách je nejčastěji pěstovanou neopadavou dřevinou. Používá se především do podrostu a jako výplň mezi ostatními dřevinami. Můžeme ji vysadit i do skalky nebo z ní vytvořit nízký, volně rostoucí plot. Ze stejného rodu je i Cesmína obecná (Ilex aquifolium), která má tuhé, kožovité, trnitě zubaté, lesklé listy a červeně vybarvené plody, které rostlinu zdobí v zimním období. Abychom se jich však dočkali, musíme pěstovat nejenom samičí rostliny, ale také samčí, neboť cesmína je dvoudomá. Cesmína se vyskytuje v řadě kultivarů – Alaska má velmi lesklé, zvlněné listy a je mrazoodolná. Crassifolii má tuhé, pokroucené listy s maximálně deseti zuby, Hastata má listy drobnější, zato výrazně otrněné. Žlutý okraj listu mají kultivary barevnolistých cesmín, např. Aureomarginata, Golden Queen, Golden van Toll, Rubricaulis Aurea… Listy s bílým okrajem mají Argenteomarginata. Listy s nádechem do modra mají kultivary hybridního druhu Ilex x meserveae. Jsou odolné proti mrazu. Cesmíny obecně potřebují polostinné stanoviště s kvalitní, humózní půdou a aspoň mírně alkalickou reakcí, chráněné před větrem.

Rododendrony a dřišťál

Dřišťál Juliin, foto med

K neopadavým dřevinám patří Rododendrony (Rhododendron), přestože jejich krásu vnímáme intenzivněji na jaře, v době, kdy kvetou. Mezi oblíbenými a často pěstovanými dřišťály (Berberis) se vyskytují jak opadavé, tak i stálezelené druhy. Jedním z nich je nejrozšířenější Dřišťál Juliin (Berberis julianae), dorůstající výšky až dvou metrů, má lesklé listy dlouhé až deset centimetrů a někdy se zbarvuje dočervena. Méně často pěstovaný je Dřišťál bělolistý (B. candidula) a Dřišťál bradavičnatý (B. verruculosa). Většina stálezelených dřišťálů pochází z Číny. Pro dobrý růst potřebují propustnou půdu a mírný polostín. Na zimu jim nastýláme ke kořenům.

Libavka a bobkovišeň

Bobkovišeň, foto med

V zimě zahradu zdobí též oblíbená Libavka (Gaultheria), poléhavý keřík z čeledi vřesovcovitých. Šikovně vyplní prázdný prostor mezi opadanými keři, ozdobí zastíněnou část skalky. Drobné stálezelené listy po celou zimu osvěžují svítivě červené plody. Celoročně velmi dekorativní olistění má Bobkovišeň (Laurocerasus), které se dobře daří na chráněných stanovištích. Potřebuje polostín a propustnou, živnou, zásaditou půdu. Dobře snáší sucho, ale na zimu půdu kolem ní mulčujeme.