Zahradní jahody patří mezi nechutnější ovoce a jejich využití při přípravě dezertů, moučníků a dalších pochoutek je široké. Jahody si poměrně snadno vypěstujeme na téměř každé zahrádce, a existují i převislé odrůdy pro balkony. Při zakládání jahodníkového záhonu vysadíme alespoň dvě odrůdy s různou dobou zrání, abychom sklizeň prodloužili na co nejdelší dobu. A pokud již nějaké jahody máme, můžeme si je namnožit z odnoží, jež se tvoří na mateční rostlině od května do konce vegetace.
Obecně dělíme jahody na zahradní a lesní. Zahradní pak na druhy jednouplodící, které nám poskytují jednu sklizeň do roka a sběr je omezen na dobu na tří týdnů; stáleplodící, jež plodí v létě a ještě jednou na podzim a měsíční odrůdy, z nichž můžeme po celou sezonu průběžně sklízet malé, pikantní plody. Lze je také úspěšně pěstovat v nádobách na balkonech nebo terasách.
Odrůdy
Jahod se po celém světě pěstuje na menších i ohromných plantážích mnoho set odrůd. I u nás se můžeme setkat s desítkami odrůd, rozlišují se podle asi dvaceti znaků, k nimž patří chuť, barva, velikost, vůně, odolnost vůči chorobám a další. Českou odrůdou s velkými, ledvinovitými, tmavě červenými plody je Karmen. Aromas plodí od června až do října. Raná Rumba je vysoce odolná chorobám. Senga Sengana patří k velice oblíbená odrůda, s velkou plodností a šťavnatými plody. Elvíra má příjemně navinulou chuť a velké pevné plody. Florence plodí od konce června až do začátku července. Sonáta je výrazně sladká, šťavnatá, velice lahodná. Selva je stáleplodící, plody má velké, světle červené a je velmi vitální. Plodí od června do října.
Stanoviště
Jahodník má rád zcela slunné stanoviště, ideální jsou polohy otevřené k východu nebo na jih, v nižších polohách na západ. Uzavřené chladné polohy s mrazovými kotlinami jsou pro pěstování jahod zcela nevhodné, jahody zde často trpí houbovými chorobami a jsou více napadány slimáky. V takovém případě je vhodnější jahody pěstovat ve fóliovníku, pařeništi nebo ve skleníku. Na záhon, kde rostl jahodník, ho můžeme vysazovat až tak po šesti letech, kdy si půda odpočine. Záhony pro výsadbu jahod je vhodné připravovat rok předem. Můžeme využít záhony, na kterých jsme pěstovali brambory, řepu, dýně, hrášek, rajčata či okurky, a úplně nejlepší jsou ty, které byly pro tyto předplodiny vyhnojené chlévským hnojem.
Pěstování
Sazenice vybíráme se silným kořenovým krček a kořeny, velkým srdéčkem a nejde-li o speciálně připravenou frigo sadbu, měly by mít vyvinuté nejméně čtyři listy. Vysazujeme je do vlhké půdy v době, kdy nepálí slunce. Vytvoříme mělkou jamku, sazenici vložíme srdéčkem nad zem, zahrneme a přitiskneme. Než rostliny zakoření, zavlažujeme. Na jaře sázený jahodník má v prvním roce slabší sklizeň, z podzimní výsadby je hlavní úroda až v příštím létě. Jahody mohou dobře plodit čtyři roky i více. Po dvou týdnech sazenice přihnojíme hnojivy typu NPK či cererit. Rostliny mělce okopáváme, mulčujeme a podle potřeby zavlažujeme. Zralé plody odštipujeme nebo odstřihujeme i se stopkou. Sklízíme ráno, kdy ještě není horko. Po sklizní odstraníme staré listí i podestýlku, jahody okopáme, odstraníme šlahouny s vyvíjejícími se mladými rostlinkami, neboť berou mateční rostlině energii (můžeme je využít k množení), a záhon pohnojíme.
Tip: Pěstování jahodníku na fólii
Pěstování jahodníku na netkané textilii nebo černé fólii má řadu předností. Půda se dříve zahřeje a teplo si drží, vláhu propouští. Fólie zabraňuje růstu plevelů, půdu nemusíme ji kypřit ani okopávat, zrající jahody se nešpiní a zrání plodů se urychluje. Nevýhodou je kromě vzhledu to, že odnožující jahodník nemá kde zakořenit. To ale můžeme snadno vyřešit tak, že odnože necháme zakořenit v nádobách se zeminou (mohou to být i kelímky od jogurtu). Na dně nádoby uděláme odtokový, naplníme zeminou a do každé zasadíme jednu sazeničku, stále ještě srostlou s původní matečnou rostlinou. Odnož odstřihneme až když zakoření. Vyvinutá sazenice by měla mít 3 až 4 listy, hustý svazek kořenů dlouhých nejméně 4 až 6 cm a silný kořenový krček. Sadba příliš vytáhlá nebo naopak drobná a slabá není vhodná. Kořínky musí být světlé až světle hnědé.
Množení
Velkoplodé jahody množíme vegetativně odnožemi. Na každém takovém šlahounu se každoročně tvoří tři až pět nových listových růžic, které do okolní půdy zakořeňují. Při množení si vybereme nejsilnější rostliny, které bývají nejblíže k matečné rostlině. Většinou již bývají začátkem září dobře zakořeněné. Vyryjeme je a šlahoun odstřihneme tak, aby zůstaly asi třícentimetrové konce. Sazenice odebíráme od zdravých a plodných jednoletých, nanejvýš dvouletých rostlin, které jsme již během sklizně označili.
Použití a přínos
Jahody jsou bohatým zdrojem vitamínů A, B, C, E a minerálních látek, zejména bóru, draslíku, fluoru, fosforu, hořčíku, kobaltu, síry a vápníku. Posilují metabolismus, pomáhají při léčbě srdečních a cévních chorob, dně, močových a žlučových kamenech. Jsou vhodné při nachlazení, neboť mají protizánětlivý účinek a snižují horečku. Největším přínosem je ale jejich bohaté využití v kuchyni.