Barvínek je stálezelená půdopokryvná rostlina, která tvoří husté brčálově zelené koberce. Ty jsou na jaře pokryté modro-fialovými květy. Barvínek můžeme s úspěchem pěstovat i v přenosných nádobách na terase a balkonu, ale i jako pokojovou rostlinu. Rostlina je nenáročná, vhodná i pro začátečníky, a poměrně rychle se rozrůstá.
Barvínek menší (Vinca minor) a Barvínek větší (Vinca major) je stálezelená dlouhověká trvalka s poléhavými výhony. Menší dorůstá výšky asi 10 cm, Větší asi 30 cm. Jejich šlahouny mohou dosahovat až 6 metrů. Vejčité listy má lesklé, brčálově zelené, vyšlechtěné druhy mohou mít bílé nebo žluté panašování. Kvete od konce února do léta modrými květy, u šlechtěných druhů mohou být bílé i růžové. Plodem je měchýřek. Barvínek menší roste u nás i planě v prosvětlených lesích a hájích. Dřívější název je Brčál menší. Rodové latinské jméno Vinca je odvozen od slova vázat, ovíjet. Barvínek je užitečný jako pokryvná rostlina v místech, kde tráva neroste a kde chceme omezit růst plevelu. Také má léčivé účinky, ale také obsahuje jedovaté látky. Dobře snáší znečištěné ovzduší a je odolný proti chorobám a škůdcům, ale může se stát invazivní. Větší roste rychleji než Menší.
Druhy a odrůdy
Vinca pochází z Malé Asie, a kromě Evropy se jinde v přírodě nevyskytuje. Barvínků existuje šest druhů, u nás je původní pouze B. menší (Vinca minor), jenž má drobnější a užší listy. Kromě něj se pěstuje i B. větší (V. major), který má světle fialové květy, je však choulostivější a je třeba ho na zimu zakrývat. Choulostivější je i většina kultivarů, které špatně snášejí mrazy. Kultivar Alba kvete bíle; Atropurpurea tmavě fialově; Variegata má tmavé listy smetanově bíle lemované a kvete tmavě fialově; Ralph Schugert má listy lemované bíle; Rubra kvete červeně; Maculata má žlutý okraj listů.
Stanoviště
Vinca není náročný na stanoviště, může být v polostínu i stínu, kde roste pomaleji. Na slunci více pokvete. Vyšlechtěné pestrolisté druhy mají rádi více světla. Barvínek potřebuje propustnou a výživnou hlinito-písčitou půdu. Poroste i tam, kde se ostatní rostliny chřadnou. Dobré místo je pod stromy a keři, kde omezují růst plevelů. Nesnáší silné mrazy.
Pěstování Barvínků
Barvínek se nejlépe ujme v kypré výživné půdě obohacené kompostem. Sázíme ho na jaře nebo na podzim. Zpočátku zasazenou rostlinu zaléváme, poté, co se pevně uchytí, zálivku nepotřebuje. Dobře zakořeněný poroste i v málo výživné půdě, např. ve skalce. Kde se mu zalíbí, poroste až invazivně. B. menší zpravidla přežije i větší mrazy, a to jako oddenek v zemi, kdežto B. větší vymrzá, proto ho za zimu zakrýváme chvojím. Zmrzlé části je třeba seříznout. V suchém a horkém létě rostliny občas zavlažíme.
Množení
Barvínek se zpravidla množí sám, a to až invazivně – poměrně rychle rozrůstá do šířky a pokrývá půdu kolem sebe. Jinak ho množíme dělením přikořeněných výhonů nebo řízkováním, nejlépe na jaře nebo na podzim.
Použití a přínos
Vinca se pěstuje jako půdopokryvná rostlina. Protože potlačuje růst plevelů, můžeme jím osázet květinové záhony a předzahrádky, ale pozor na jeho rozrůstání, kdy se snaží ostatní rostliny zahubit. Používá se také k výrobě věnců a dekoračních aranžmá. Ozvláštní větší skalky, můžeme ho pěstovat i v květináčích nebo v jarním truhlíku. Barvínek má také léčivé účinky. Obsahuje alkaloidy, saponiny, třísloviny, pektin, amorfní hořčinu vincin a deriváty kyseliny flavonové a ursolové. V lidovém léčitelství se odvar z natě Barvínku používá ke snížení krevního tlaku, při cukrovce, při dráždivém kašli, při krvácivých stavech, srdečních a cévních problémech. Nať se sbírá v červnu a červenci.