Vřesoviště je volná přírodní partie svérázného charakteru. Přírodní vřesoviště jsou většinou na písčitých půdách a slunných polohách. V zahradních vřesovištích se snažíme o vytvoření výsadeb podobného charakteru a doplňujeme je ještě dalšími druhy, které se sem hodí. Pravidlem je, že čím menší bude, tím méně druhů a barev rostlin má mít. Krásné vřesoviště je takové, které vypadá přirozeně jako v přírodě.
Vřesoviště můžeme v zahradách použít na různých místech. Může například souviset s větší skalkou, je-li dostatek prostoru, zvláště v dolní části. Vřesovištěm můžeme také vyřešit nejbližší okolí odpočívadla, kde nám svou krásou zpříjemňuje posezení. Vřesoviště je dále jedním z nejpěknějších námětů pro vyřešení předzahrádky, je-li dostatečně osluněná, ale pamatujme, že to v žádném případě není květinový záhon.
Umístění vřesoviště
Vřesoviště nemusí být v přesné rovině. Mírný svah nebo mírně zvlněný terén mu jen přidávají na zajímavosti. Můžeme zde umístit tu a tam i nějaký vhodný balvan, nejlépe omšelý a zaoblený. Půdu upravíme podle nároků rostlin, které se zde budou pěstovat. Většina vřesovištních rostlin vyžaduje nevápenitou písčitou půdu s dostatkem humusu. Hlavní podíl má rašelina, popřípadě smíchaná s lesním humusem.
Vřesy a Vřesovce
Vřesy kvetou od konce července do zámrazu, kdežto vřesovce se podle doby květu dělí na jarní, letní a podzimní. Typickou rostlinou, která zde udává charakter, je Vřes obecný (Calluna vulgaris). Kvete koncem léta až počátkem podzimu a často v souvislých porostech. Z vřesovců je to především časně zjara kvetoucí Vřesovec pleťový (Erica carnea), pěstovaný v několika kultivarech různých barev. Vřesovec těkavý (Erica vagans) kvete od července až do září a má též několik kultivarů, z nichž je nejkrásnější ’St. Keveme’. Z dalších druhů jsou zde krásné např. Brukentálie klasnatá (Erica spiculifolia, dříve Bruckenthalia spiculifolia). Vřesy jsou v našich podmínkách plně mrazuvzdorné, vřesovce jsou náchylné na poškození velkými mrazy. Zakryjeme je proto na zimu chvojím.
Dřeviny vřesoviště
Doprovodnými dřevinami, které vřesoviště většinou doplňují, jsou Jalovce (Juniperus communis), Borovice (Pinus) a krásně žlutě kvetoucí Janovec (Sarothamnus scoparius). Z dřevin zde používáme především štíhle rostoucí jalovce, jako jsou např. Jalovce (Juniperus communis ’Stricta’ a J. virginiana ’Sky Rocket’). Dále různé zakrslé borovice, jako jsou (Pinus mugo ’Mughus’, P. silvestris ’Pumila’) apod. Z listnatých dřevin je to zejména Čilimník (Cytisus praecox), který zde krásně nahradí janovec. Je-li dostatek místa, pak do pozadí můžeme umístit Rakytník (Hippophae rhamnoides), popř. převislou břízu (Betula pendula ’Youngii’), nejlépe roubovanou u země.
Okrasné traviny
Z nižších rostlin by zde měly převládat vřesovištní druhy doplněné o některé plazivé trvalky, které přispívají plošnému charakteru vřesoviště. Kompozici doplníme skupinkami středně vysokých travin jako je Oves (Avena sempervirens), Metlice (Deschampsia caespitosa), (Pennisetum compressum). Z nízkých travin sem můžeme umístit skupinky Kostřavy (Festuca glauca nebo F. scoparia) a Smělek sivý (Koeleria glauca). Je-li dostatek prostoru, můžeme zde použít jako dominantní prvek skupinu Divizen (Verbascum olympicum).
Vřesovištní rostliny
Mezi dalšími vhodnými rostlinami pro vřesoviště je Lýkovec (Daphne cneorum), Šicha černá (Empetrum nigrum), Čilimník (Cytisus decumbens) a jiné. Skupiny vřesovištních rostlin střídáme s různě velkými ploškami některých plazivek, jako jsou např. Kociánek dvoudomý (Antennaria dioica), Hvozdíky (Dianthus deltoides a D. gratianopolitanus), Rozchodník (Sedum acre a Veronica prostrata), Štírovník (Lotus corniculatus), Mateřídouška (Thymus serpyllum) aj. Vřesovištní partie jsou svým způsobem krásné po celou sezónu, protože kvetoucí druhy následují jeden po druhém a mimoto jsou všechny svým olistěním a vzrůstem pěkné po celý rok.