Nabídka popínavých rostlin se stále rozšiřuje, objevují se krasavci s obřími květy, ale víme, jak se o ně správně starat? Pnoucí rostliny jsou ze své podstaty k popínání přizpůsobeny, v přírodě porůstají stromy i keře. Ale protože je chceme využít k porůstání staveb a různých konstrukcí, měli bychom znát, jakým způsobem se přichycují. A právě podle toho se dělí do čtyř základních kategorií.
Hojně využité pnoucí letničky, trvalky i některé dřeviny naší zahradu doplní a dodají jí pozoruhodný vzhled. Vytvářejí dlouhé, většinou tenké výhony, které nemají pevný kmen a při růstu do výšky se musí spoléhat na různé opory, jež jim kmen nahrazují. Můžou to být dřeviny i jednoleté byliny. Výška a šířka popínavých rostlin je dána podmínkami místa a opěry. Vzrůstný plamének může dorůst v korunách stromů až do desetimetrové výšky, ale do šířky naroste jen něco přes metr. Opletka čínská zase dokáže během jediného léta pokrýt celou střechu pergoly.
Dělení popínavých rostlin
Podle způsobu, jakým se popínavé rostliny přichycují na opěru, je můžeme rozdělit na rostliny kořenující, úponkaté, ovíjivé a vzpěrné.
– Kořenující neboli samopnoucí
Do této skupiny (tzv. pravých popínavých rostlin) patří například břečťan, trubač, přísavník trojlistý – loubinec, přísavník pětilistý – psí víno, hortenzie popínavá a brslen. Kořenující rostliny vytvářejí krátké kořínkům podobné výrůstky, které je dokáží na drsných podkladech ukotvit natolik pevně, že nepotřebují žádnou pomocnou konstrukci. Vhodným podkladem je kůra stromů nebo hrubé zdivo z kamene, režných cihel či hrubá omítka. Pomocí přísavek se dřevina na podkladě přichytí, nečerpá z něj však ani živiny ani vodu, proto ji nemůže ani nadměrně vysušovat, jak se často mylně tvrdí. Husté listy se vzájemně překrývají a dešťová voda po nich klouže jako po taškách na střeše. Mezi rostlinou a zdí je dostatek místa a vzduch se může neustále vyměňovat.
– Úponkaté
Úponkaté rostliny se o oporu uchycují přeměněnou částí listu, listového řapíku nebo postranních stonků. Díky těmto úponkám jsou schopny pevně se udržet na vhodném podkladu bez vyvazování. Patří mezi ně jednoletý Hrachor (Lathyrus), Fazol šarlatový (Phaseolus coccineus) , Plamének (Clematis) i Vinná réva (Vitis vinifera). K uskutečnění jedné otočky potřebují rostliny pouze několik hodin. Zatímco výhon roste dál, růst úponku se po jisté obě zastaví a úponek pak slouží pouze k přidržování. Úponkaté pnoucí rostliny drží tím lépe, čím víc míst k uchycení najdou. Proto jsou pro ně vhodné plošné opory pro pnutí, jako jsou mřížky, sítě a špalíry. V závislosti na druhu jsou po ně vhodné i dráty, provazy či tyče o průměru 2,5 – 25 mm.
– Ovíjivé
Ovíjivé rostliny se kolem opory obtáčejí celými výhony. Jsou pravotočivé – ovíjejí se tedy ve směru hodinových ručiček, např. Chmel otáčivý (Humulus lupulus) , Zimolez (Lonicera), nebo levotočivé např. Vistárie čínská (Wisteria sinensis), které se otáčejí naopak. Dále do této skupiny patří Aktinidie (Actinidia), Podražec velkolistý (Aristolochia macrophylla ), Opletka čínská (Fallopia aubertii). z jednoletých druhů Dlouhatec ( Phaseolinae ), Povíjnice (Ipomoea) a další. Pro ovíjivé popínavé rostliny jsou vhodné především konstrukce s převažujícím vertikálním uspořádáním, např. tyče, opěrné sloupky a špalíry. Jejich průměr by neměl být menší než 5 mm a ne větší než 5–10 cm. Ovíjivé rostliny nevytvářejí žádné speciální příchytné orgány.
–Vzpěrné rostliny
Popínavé růže patří mezi vzpěrné rostliny. Ty nevytvářejí žádné specializované orgány pro uchycení k opoře. Jejich šlahounovité výhonky se o ni jen opírají a pomocí trnů nebo krátkých větviček se do sebe zaklesávají. Většinou nedorůstají velké výšky. Pokud výhon nenajde odpovídající oporu, klesne vlastní vahou k zemi. Sesunutím několika dalších výhonů postupně vnikne neuspořádané klubko – spleť výhonů. Chceme-li tomu zabránit, musíme výhony rostlin pravidelně zasunovat, případně vyvazovat k opoře. Pro vzpěrné popínavou jsou vhodné menší volně stojící objekty a konstrukce (oblouky, rámy, zástěny, horizontálně tažené dráty, pletiva a špalíry). Konstrukce upevněné na zdech mají mít velikost „ok“ kolem 40 cm a umisťujeme je 10–15 cm od zdi, rostliny se pak v tomto prostoru vzpínají vzhůru: typickým zástupcem této skupiny jsou kromě popínavých růží i různé druhy Ostružiníků (Rubus), barevné kultivary Brslenů, Skalníky (Cotoneaster) a Kustovnice čínská (Lycium chinense).